Další pokusy zachytit a ztvárnit momentální náladu a inspiraci. Jedná se jakoby o princip malby "světlem". Chvíli pozoruji prázdné černé plátno. Ladím se. Se zúženou předem zvolenou škálou barev začínám rozehrávat obraz. Probouzí ve mně určité naladění, dává průchod některým pocitům. Ač, jako u většiny mé tvorby, není předem jasné, co konkrétního se na obraze objeví a jak bude působit, jsou tyto plátna maličko držena za opratě ve smyslu prostorovosti, (sur)realističnosti. Prostor na nich zobrazený je u většiny shodný, představuje víceméně krajinu. Se zemitým popředím s detaily, s osobitým horizontem, kde se odehrává (ne)určitý děj a s oblohou, kde se věci rozplývají, odhmotňují.
Důležité je pro mne nezastavovat tvořivý proud. Zhmotňuje se nějaký záměr. Snažím se zachovat pokoru. Mohutnost zdroje, ze kterého inspirace přichází, je tuším nezměrná. Dotýká se mě lehce. Je-li obraz hotov, nechávám ho na sebe působit. Jen ho pozoruji. Poprvé jako celek.
MENU
